Odborný článek o kokcidiích

Třída: Sporozoea
Podtřída: Coccidia
Řád: Eucoccidiida
Podřád: Eimeriina
Čeleď: Eimeriidae

Kokcidie jsou početnou skupinou obligátně intracelulárních (=uvnitř buňky) jednobuněčných parazitů obratlovců, s několika druhy parazitujícími u bezobratlých živočichů Nejpočetnější čeleď Eimeriidae se svými 18 rody zahrnuje druhy s obligátně jednohostitelským - monoxennín typem vývojového cyklu spolu s několika druhy se schopností vytvářet klidová stádia v rezervoárových hostitelých. Vícehostitelský - heteroxenní vyvojový cyklus některých zástupců rodu Caryospora je v rámci čeledi vyjímkou a zřejmě bude v budoucnu příčinou některých systematických změn.
Vývojový cyklus:
Vývojový cyklus obligátně monoxenních zástupců čeledi je možno rozdělit do čtyř hlavních částí:

1. SPOROGONIE
   je označení pro finální část vývojového cyklu, jehož konečným stadiem je infekční exogenní (= zevní) stadium - oocysta. Během procesu sporogonie dochází k uvolnění oocysty z hostitelské buňky a k jejímu dělení ze stadia jedné buňky tzv. sporontu přes sporoblasty na finální, infekce schopné sporozoity.
2. EXCYSTACE
   Po pozření oocysty vhodným hostitelem dochází k uvolnění sporozoitů z oocyst - k excystaci. Mezi faktory podmiňující excystaci patří - tělesná teplota hostitele, koncentrace CO2, žlučové soli a trypsin. Jejich působením dochází k dezintegraci stěny oocysty a k uvolnění pohyblivých sporozoitů do lumen střeva.
3. MERGONIE ( Schizogonie)
   Proces mergonie začíná penetrací sporozoitů do buněk hostitele. Uvnitř buňky se sporozoity zakulacují a mění na jednojaderný meront. Uvnitř merontu dochází k mnohočetnému mitotickému dělení - tzv. endopolygonii, jejímž výsledkem jsou rohlíčkovitá stádia - merozoiti.
4. GAMETOGONIE
   Merozoiti se po penetraci do hostitelské buňky transformují na sadia pohlavního množení tzv. gamonty. Zatímco některé merozoity dávají vzniknout samčím mikrogamontům, jiné se transformují na samičí makrogamonty. Jádro mikrogamontu se mnohočetně dělí za vzniku početných mikrogamet. Mikrogamety jsou protáhlé buňky vybavené dvojicí bičíků, které jim po uvolnění se z hostitelské buňky umožňují při vyhledávání makrogamontů čilý pohyb.Makrogamonty neprodělávají dělení, pouze rostou a po oplodnění mikrogametou se mění na zygotu, opouštějící hostitelskou buňku a po sléze i tělo hostitele.

Jednohostitelské kokcidie králíků

ROZŠÍŘENÍ:
Kokcidie u králíků jsou kosmopolitně rozšířené a diagnostikují se prakticky v každém chovu domácích králíků. Pravidelným nálezem jsou i u divokých králíků. Hlavním zdrojem nákazy pro mladé králíky jsou dospělé samice, které většinou neonemocní.Šíření je možné všemi cestami - kontaminací krmiva, vody, ošetřovateli, nářadím apod. Přenos z divokých králíků je možný zeleným krmivem, hnojením ploch králičím trusem s následným krmením zelenou pící, nákupem zvířat z nehygienických chovů atd. Predispoziční faktory pro vypuknutí klinické kokcidiózy v chovech jsou zejména náhlé změny krmiva, výkyvy teploty, zvýšená vlhkost a jakékoliv jiné oslabující faktory. Oocysty mohou být pasivně přenášeny v trusu ptáků, hlodavců (myší, potkanů) a pravděpodobně i hmyzem.
PATOGENEZE:
Jednotlivé druhy eimerií cizopasící v trávicím traktu králíků mají rozdílnou patogenitu, vesměs se však v chovech jedná o smíšené infekce více druhů. Na závažnosti onemocnění se podílí i jiné faktory. Uplatňuje se i sekundární infekce, především Escherichia coli. K nejvíce patogenním druhům střevních kokcidií se počítají Eimeria intestinalis, E. irresidua, E. magna a E. piriformis. Většina z nich prodělává vývoj v hloubce sliznice. Rozsáhlé destrukce buněk epitelu střeva vyvolávají težké katarální (= mající charakter zánětu sliznice) až difteroidní záněty, při zvláště silných infekcích i hemoragické (= krvácivé) záněty. Postupně dochází k atrofii klků (zmenšení klků), k težkým poruchám trávení v důsledku posunu pH do alkalického prostředí, což podmiňuje patogenní uplatnění E. coli. Zvláště u mladých kusů vedou tyto procesy k rychlému vyčerpání a rozsáhlým úhynům. Patologický obraz střevní kokcidiózy se projevuje především překrvením a infiltrací sliznice (= prostoupení látky sliznicí), jejíž stěna je vždy zesílená. Pravidelným nálezem při střevní kokcidióze jsou bělošedá, případně šedožlutá ložiska velikosti až několik milimetrů.
Při jaterní kokcidióze (E. stiedai) dochází v důsledku napadení a rozpadu buněk epitelu žlučovodů a tvorbě pojivové tkáně ke značnému zesílení stěny žlučovodů. Celý proces vede ke zbytnění jater a těžkým poruchám ve tvorbě a vylučování žluče a následným zažívacím poruchám a těžkému celkovému onemocnění.
KLINICKÉ PŘÍZNAKY:
Kokcidiózou onemocní králíci všech plemen. Nejvnímavější k onemocnění jsou kusy ve stáří asi 6 - 7 týdnů. Infikují se však již nejmladší králíčata při sání, klinicky onemocnět mohou pak i kusy mladší (od 3 týdnů). Příznaky jsou zejména inapetence (= nechuť), apatie, rychle se vyvíjející tympanie (= zvýšená plynatost) a při akutním průběhu průjem, někdy i s příměsí krve. Tyto příznaky jsou doprovázeny bolestivostí v břišní krajině, žíznivostí a často i kojuktivitidami (= záněty spojivek) a zvýšenou salivací (= slinění). Při jaterní kokcidióze jsou symptomy podobné, v těžkých případech se přidává i ikterus (= žloutenka), poruchy jaterních funkcí, zažívání, tympanie (= zvýšená plynatost) a celková vyčerpanost. Trvalý kontakt s infekcí, případně překonání onemocnění kokcidiózou vede u mladých kusů k určitému stupni imunity v dospělosti, která zpravidla zabrání novému vzplanutí onemocnění. Dospělé kusy onemocní střevní kokcidiózou zřídka kdy (při oslabení), naproti tomu jaterní kokcidióza bývá často příčinou úhynu i u dospělých kusů. Tzv. apoplektická forma kokcidiózy za příznaků náhlé a rozsáhlé tympanie (= zvýšená plynatost), křečí a rychlého úhynu se projevuje zejména v souvislosti s náhlými změnami teploty (např. na jaře a na podzim), rychlým přechodem v krmení a celkovým oslabením.
Jednohostitelské kokcidie se vyskytují také u:
zajíců, skotu, ovcí, muflonů, koz, spárkaté zvěře, prasat, kura domácího,bažantů, koroptví, hus, kachen, krocanů, holubů - zde se onemocnění objevuje pouze u holoubat. Šiřitelem jsou dospělí ptáci.
Eimeria leuckarti - hostiteli jsou v tomto případě koně a osli Kokcidie rodu Isospora se vyskytují u masožravců - hlavně psa a kočky. Rod: Caryospora zahrnuje mnoho druhů kokcidií parazitujících především u plazů a dravých ptáků.Citace:
Veterinární protozoologie, Brno 1998
Prof.MVDr. Karel Chroust, DrSc.Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Pojmy:

schizont (meront) - mnohojaderná forma vznikající během asexuálního vývoje některých prvoků (schizogonie), rozpadá se v merozoity
merozoit - nepohlavně vzniklé stadium vývoje některých prvoků. M. vznikají rozpadem schizontu při schizogonii (exoerytrocytární i erytrocytární) plasmodií a napadají erytrocyty. Část z nich se vyvíjí v pohlavně diferencované gametocyty - makrogamety a mikrogamety
kokcidióza - parazitární onemocnění vyvolané prvoky kokcidiemi
oocysta - vývojové stadium některých parazitujících prvoků vznikající v definitivních hostitelích a z nich vylučovaných (např. stolicí u kokcidií)
sporozoit - vývojová infekční fáze některých parazitujících prvoků, vznikající sporogonií. Uvolňuje se po požití ze zralé oocysty.
sporogonie - sexuální fáze rozmnožovacího cyklu některých prvoků
zygota - buňka vzniklá spojením vajíčka a spermie.
klk - výběžek sliznice (střeva), placenty apod., který umožňuje značné zvětšení povrchu (pro trávení, vstřebávání apod.), lat villus.